Poezie

Toto není kategorie psaní pro každého. Zde je často ve zkratce hloubka duše, která nemusí být pro každého dobře čitelná. Psycholog ji může nazvat psychoterapií. Fyzik či matematik může básně vnímat z hlediska vektorů s jejich velikostí a směrem vytvářející sílu a prostor, možná by nám Atlanťané mohli vyprávět… Duchovní člověk může vnímat prolínání různých dimenzí, životů a energií. Za sebe sděluji, že jsem tohle všechno. A přestože píši většinou v první osobě, nemusí být sdělení o mně.

Životní rizoto

Anotace: rekapitulace kompostu

Proč tu jsem?
Divadelní scény,
genetická dispozice,
povahové rysy,
osud,
zdraví – k němuž cesty
vedou a nevedou,
poslání?

Hromosvod okolí,
který tělu dává jedy
Moje nebo vaše?
Já je nechci!
Snažím se, snažím se, snažím se
Trpím
Miluju
K čemu?
Bolest,
kterou nelze vždy nevnímat,
obejít, přelstít…

Plním si
své povinnosti,
úkoly, úděl,
poslání?
Mám být ještě víc tichá
na úkor těla?
Utíkat?
Před čím, kým a proč?
Co je to MÁ volba?
Nebo volba Boha?
Nebo Tvoje?
Proč mám chtít modré nebe
a ne černou knihu zapomnění?
Úplněk, geomagnetická bouře,
konstituce žluči, hlenu,
toxiny, životní prostředí,
politické lži, ekonomická krize

No a co?
Prosit anděly o ochranu,
žít poctivě,
čekat, až ostatní pochopí
Chci to? Proč?
Jsem vsazena do světa,
který má a nemá svá pravidla
a já jej musím žít

Únikem je smrt,
jejíž výsledek je trest
pro sebe, pro jiné
Takže, takže zase jen chybný výpočet
a správný úsudek v nedohlednu

Zase jen plevel, a křik,
a špinavé nádobí,
a lži, a nedodržené vteřiny,
a nehojící se rány
Deka má žmolky
a duše bradavice
a slunce nehřeje,
protože na něj nemám čas

Vana se potí potřebou
další a další čistoty,
a na prádle stejně dál zůstávají skvrny

Snažím se o úsměv,
tolerance je pudinkové pohlazení,
rána jsou víc a víc únavná
Nesmím,
a musím,
já nevím…
Nevím, jak dál…

Mravenci na sukni

Anotace: … vyčteno z unavených očí …

… poutníci z pivoněk …
menší než vztek
z rozsypaného čaje
při pohledu bez brýlí

Vojsko ničící
podlahu zahrady
Ve jménu vůně
kráčí přes mrtvoly
až ke kotníkům člověka

Pocit rozmačkaných mšic
myšlenek,
které už neznají severní stranu
a na královnu srdce zapomněly

Jen mikrokapky krve
vlastních ztrát
řežou pohled z duhovky
na slzy bezmoci

(nezapomeň,
že je chytám do dlaní
a v lásce hřeji
jejich mokrý kabátek)

Dopis z kůže

Anotace: cesty mezi vráskami

Zdobená
jako životní dort
větvičkami otázek i odpovědí
Pigmentové změny
snad od požárů v duši?
tak křehká – a přežila!
těsnopis pih
• hříčka pro podvědomí
A to „nad“
prohřívá a chladí
celou mapu těla
pro zvědavce sebetváří

Od vrásek k nevráskám,
od těla k duši,
všechno jsem já
ve spirále začátků
s provázkem duhy naděje

… že už pod nánosem práce
a nezdraví nežiju?
Snad mrtvá jsem?
Ne… fakt se nic neděje…

Protože JSEM

Zdobená
jako životní dort
větvičkami otázek i odpovědí

(jsem mapa vrásek)

Ze špuntu života

Anotace: … podobnost s lidským životem jen čistě náhodná 😉

Zase je to tu.
Tvoje odstředivá síla
a moje ždímánky duše
Po svém vlase stékám z umyvadla
do odpadu ve vaně
Jen několik zastávek
na mýdlových bublinách
prozářilo vzpomínky
dokonalostí snů

Pak už jen rezavé potrubí budoucnosti
bez svítících stromů

Sen z dětského pokoje

Anotace: Věnováno Zamilovance

Jednopokoj
v dlani svobody
s lednicí na strachy
a účty
za každý lístek sedmikrásky
Tvého úsměvu

Psací stroj –
na klávesnici
písmena vzpomínek
pro pel
motýlích tanců
s jedním podpatkem
ve stínu křoví
rozsvícených lamp
z ulice za oknem

Na špinavém skle
prstem snu
kostrbaté domečky
potí slzy
A paprsky svítání
jim váží mašličky
naděje

Sázka o pusu –
udělej srdce z pěny
v rodidlech
mokrého nebe
ženství
(mýdlo je mizíkem)
Koupel
s bílou krajkou
dělá z každého hříšného klínu
vílu
panenské touhy

Mrkev
je nakonec
Tvé jediné oko
budoucnosti

… její dveře
v každém sešitě
silné vůle
čekají na otevření

V klíčové dírce
kvete čekanka

Kakaové zvony

Anotace: ozvěny…

Karlovarský oplatek je kulatý
jako osud

čí je čokoládový,
a čí vanilkový?

Oblékám froté proužkované ponožky,
a nechci zdůrazňovat smyčku
na tom Tvém… osudu

Až přijde jeho naplnění,
uvážu si kličku,
a sama sebou… nebudu

To pro ochranu sedmikrásek
a všech sakrálních spojení

Chci se vrátit k podstatě,
k energii, ke kojení

A dost už otázek…
ve mně…

Jsem jen svět
vanilkových zrníček
na hořké cestě z kakaa

Jsem s Tebou,
abych se Tvé stezky nebála

Jsem v Tobě
pro všechna zrození

Jsem tu pro Tebe,
když strach je obézní

Jsem pod Tebou
až království odezní

Jsem nad Tebou,
když v kostele zvony zní

Jsem…
protože Tě miluji
Jsem…
to jediné Ti slibuji

Češi

Anotace: jsme silní… do nekonečna?

Strkáme si kotrmelce
do baťůžku života,
máme tam i žábu, střelce,
bahno, které klokotá

V kapse skrytou KáPeZetku,
dlaně často nad svíčkou,
na rtech sílu proti zmetkům,
část vzteku pod pokličkou

Jsme tak trochu jedineční
svým uměním k přežití,
živým optimismem věční
v pesimismu nebytí…

Realita doby láme vztahy,
i rodiny za krátko,
prý chce to víc odvahy
svlíknout všechno pozlátko

Tak stojíme tu skoro nazí,
však hrdí a odvážní,
jsme andělé a sebevrazi,
čekáme, kdy se rozjasní

české slunce

Ze stínů podprsenky

Anotace: … někdy sama sebe překvapím …

Stydlivost
je děvka nesebevědomí

Neustále prodává
Tvé krásné tělo
za zapnuté knoflíčky,
za halenky bez výstřihů
a vyztužené podprsenky

Vyhýbá se společným sprchám
u bazénů a na squashi,
aby Tě sobecky měla jen pro sebe
v tisíckrát obehrané harmonii
vlastní koupelny v bezpečí domova

Nedovolí Ti vnímat mužské pohledy
na zimomřivých hrotech pod tričkem,
ani na cudně nemravném rozcestí hrudi

Do vtípků schovává
svůj tajný erotický svět,
jehož sopky se vylévají jen do jedněch dlaní,
a někdy jen do snů,
když vyvolená náruč nestíhá chytat duhu
ze všech moří skryté touhy

I děvka má duši

A někdy tisíckrát citlivější
než nahé filmy mužským očím napoví

Moje stydlivost je děvka

Prodává vnitřní nahotu
za hebkost pomněnek
a vůni růží,
za usměvavé panenky mezi řasami,
za propletené prsty,
za šnečka objetí při usínání

Prodává bez peněz,
bez má dáti – dal

Jsem stydlivá

Nosím vyztuženou podprsenku
a svetříky bez výstřihů

Ale léčím se
Už se občas umyju ve společné sprše

A miluju vášní sopečné lávy

Jsem stydlivá

… a vůbec se za to nestydím

Nemyšlenky

Anotace: Ztišení…

Z nicoty
klíčíme
do prvních žízní,
obrazů a dlaní

Do prvních myšlenek

Z bolesti
vtékáme
do prvních zmatků,
malých bot i hranic

Do prvních přemyšlenek

Ze smíření
vtékáme
do prvních sluncí
v nás a v nadvědomí

Do prvních nemyšlenek

Rodíme se z ticha,
abychom do něj zemřeli

Bohatší o myšlenky,
kterými se propláčeme
do vůně lidství

Ztišení…

aby spirála vývoje
byla širší…

Eutanázie

Anotace: Jednou chci o svém ne/životě rozhodnout sama…

Z kořenů lidskosti
šplhám po palmě
na špičku nejtenčího lístku

pro ticho

až bolest odkape
svoji dávku trpělivosti

Ne, nesuďte mně

…

Neříkám,
že teď přišel čas

Neplačte, neděste se

Ale vím,
že jednou přijde

Neberte mi svobodu
rozhodnout se v klidu
o své cestě

Cesta šílenství
pro mě
neztrácí na ceně,
pokud začne dřív,
než bolest

Bolest těla
však přináší
stavy tisíců narkomanských světů
dohromady
v náruči pekla
Hitlera

O tom něco vím…

…

Když prázdnota
křičí krev
a potí bezmoc blízkých

A kopretiny váží věnce
netopýrům

Skládám křídla
a zavírám oči

Ne, že bych se chtěla vzdát,
jen už nemůžu

Chápete?

Ne, nesuďte mně,
prosím

Mé básně v knihách

Z modré sítě

rok 2010

Almanach básní i prózy amatérského literárního serveru libres.cz

V tomto almanachu mi vyšla báseň Nemyšlenky a další

Almanach básní a prózy

rok 2012